Poděkování a dopis Juliánce

4. února 2016 v 22:16 |  Novinky Jůlinky

Milí přátelé,

v těchto dnech, kdy se v nás zármutek z Juliánčina odchodu mísí s hlubokou vděčností za čas, který nám bylo dopřáno po jejím boku prožít, jsou pro nás cenná všechna povzbuzující a útěšná slova, jež se k nám scházejí. Rádi bychom touto cestou vyjádřili dík za projevy vaší účasti, z nichž jeden si dovolujeme na tomto místě ocitovat. Je jím dopis Juliánce, který jí při pondělním rozloučení přečetl biskup Juraj Jordán Dovala.

A chceme připojit ještě něco: v brzkých dnech se přihlásíme s reportáží o našem nedávném podzimním putování s Juliánkou k vlídnému moři. To proto, že její příběh nekončí. Doma nám to dosvědčuje drobný kaktus, ke kterému jsme předevčírem umístili Juliáčinu fotografii, a on, ač již po několik let nekvetl, obrazil osmi bílými poupátky…

V úctě vaši Šárka a Marcel Sladkowští


DOPIS JULIÁNCE

Včera večer, keď som sa za Juliánku a za celú vašu rodinu modlil a pripravoval som si dnešnú reč, som sa rozhodol, že nebudem rozvíjať teologické myšlienky a tézy, ale napíšem Juliánke list.

Vlastne taký zvláštny e-mail, ktorý poletí až do Božieho priestoru na adresu: julianka@nebo.cz.

Milá Juliánka,

prvýkrát som Ťa videl, keď si mala približne deväť mesiacov. Bola si vtedy ešte veľmi drobunká a malinká, ale bolo na Tebe vidieť, že máš obrovskú vôľu žiť. To bolo dobré znamenie. Pretože lekári pár mesiacov predtým dlho prehovárali Tvojich rodičov, aby Ti nedali šancu ani sa nadýchnuť a uvidieť svetlo sveta. Aby Ťa odvrhli a opustili skôr, než by si Ťa pochovali v náručí. Ale Tvoji láskaví rodičia to neurobili. Milovali Ťa od prvej chvíle, čo si im dala o sebe vedieť a za nič na svete by Ťa neopustili. Urobili by pre Teba všetko. Bola si a stále pre nich si nekonečný dar od všemohúceho Stvoriteľa. Veď Ty sama vieš, koľko prebdených nocí s Tebou strávili. To, keď sa Ti páčilo cez deň spať a v noci bdieť. Nočná atmosféra Ťa lákala hrať sa a zabávať. Možno len tušíš, koľko námahy a vyčerpania stála Tvoju mamičku každodenná príprava špeciálnej stravy a kŕmenie a prebaľovanie a ostatná starostlivosť. Robila to všetko rada, z lásky k Tebe. A ocko si Ťa zase nosil na rukách ako princeznú.

Juliánka, Tvoje meno z latinčiny znamená: žiarivý, žiariaci a mladý. Veď áno. Nielen pre svojich rodičov, ale aj pre nás ostatných si bola vteleným anjelom. Pretože anjeli prichádzajú na tento svet preto, aby ľudí okolo seba čomusi novému a dobrému naučili. Ty si nás naučila, čo je v skutočnosti v živote dôležité: Nie hromadenie majetku a hmoty, nie naháňanie prchavého okamihu slávy, nie bezcenná kariéra, nie pominuteľné peniaze, ale vzťahy a putá lásky, ktoré nikdy nezaniknú. Ty si nás naučila radovať sa z toho, čo máme, a žiť pre dnešok, pre prítomný okamih. Lebo všetci, čo sme tu, aj všetci ľudia vonku a na tejto planéte, máme iba vymedzený čas k pobytu. Tak sa musíme naučiť ho nepremárniť.

Vieš, Juliánka, Ty si nás naučila hlavne pokore pred životom. Ukázala si nám, že zázraky sa dejú. Študovaní ľudia s diplomami hovorili, že sa nenarodíš živá a Ty si sa narodila. Potom hovorili, že prežiješ pár týždňov, že viac Tvoje telíčko a orgány nezvládnu a Ty si všetky ich hypotézy vyvrátila. Stal sa zázrak. Prežila si omnoho viac, mesiace, roky, osem krásnych rokov. A to vďaka Božej milosti a obrovskej láske a starostlivosti Tvojich rodičov. Ich láska držala Tvoju dušu v tele, ich láska pumpovala do srdiečka krv, ich láska Ťa niesla v náručí a hriala Ťa ako v Božej dlani.

V dnešný prvý februárový deň Ti posielam tento list a myslím na to, že si už v tej najlepšej starostlivosti. Tam, kde čas je len riekou prameniacou v mieste Nikdy a ústiacou v oceáne Večnosť. Verím, že Ti je dobre v kráľovstve svetla a lásky. Verím, že náš Dobrý Pastier Ježiš Kristus Ťa berie na prechádzky a po jeho boku sa cítiš slobodná a šťastná. Šantíš a poletuješ a užívaš si slobodného ducha. Verím, že naše pozemské slová nedokážu obsiahnuť to, čo Ty môžeš vnímať bez hraníc a obmedzení.

Juliánka, všetkým nám tu budeš veľmi chýbať, hlavne svojmu ockovi, mamičke, Amálke a Vilemínke, ale mi Ti prajeme tú krásu, ktorú si si zaslúžila a ktorá Ťa obklopuje. O to viac sa budeme tešiť, keď sa na večnosti zase spolu uvidíme. Buď šťastná tam, kde si a buď naplnená až po okraj Božou láskou a pokojom. Budeme sa modliť, aby sme do nebeského domova za Tebu potrafili raz aj my.

Juliánka, dovoľ mi na záver pripojiť báseň od múdreho človeka Ivana Magora Jirouse, ktorý mal ženu Juliánu a keď dlhé roky ťažko trpel vo väzení, písal jej krásne Labutí písně. Takže tá báseň je aj pre Teba:

Když vypustí nás z našich cel
po cestě do kostela
kvete na dvoře jitrocel
a fasáda se bělá
ve slunci oslnivě
však uvnitř chrám je tmavý
Buď Bože milostivě
k nám shovívavý

Neplavil jsem se po mořích
a přece sedím v lodi
nade mnou nebe ve mně hřích
dva věrní lodivodi
Na místo stěžně vztyčen kříž
tak pořád doufám že mně něžně
nad vodou podržíš

Amen

Juraj Jordán Dovala
brněnský biskup Církve československé husitské

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Míša z Plzně Míša z Plzně | 5. února 2016 v 8:07 | Reagovat

Krásná slova a rozloučení s Juliánkou.
A máte pravdu, Juliánka tady navždy zůstane ve vašich i našich srdcích.

2 Ivča Ivča | E-mail | 5. února 2016 v 10:31 | Reagovat

Překrásné, dojemné, ať už přenádherná slova Pana biskupa či kaktus posetý nádhernými osmi květy v barvě nevinnosti. Zázraky se dějí a Juliánka je tu stále s Vámi, s námi...
Šárko a Marceli, nesmírně si Vás vážím a přeji Vám hodně sily v tomto nelehkém období. Myslím na Vás a budu se těšit na reportáž od moře. Ivana

3 Lenka Lenka | 5. února 2016 v 21:53 | Reagovat

Vážení rodiče malé Juliánky,sleduji vaše stránky od dokumentu Zachraňte Edwardse. Je mi velmi líto,co se stalo a i když jsem nevěřící,připojuji se modlitbičkou,kterou mě učila moje babička. Modlím se za vaši holčičku,statečnou Juliánku a věřím,že ji je v nebíčku dobře. Hluboce před vámi smekám a posílám hodně sil... Těším se na reportáž od moře.

4 Pet Pet | 7. února 2016 v 9:47 | Reagovat

Krásná slova...

Na Juliánku nikdy nezapomenu a mám ji ve svém srdci.
Hodně sil, moc na vás myslím.

5 Radka Radka | 8. února 2016 v 9:57 | Reagovat

Mili Sladkowsti,
Vas blog jsem zacala sledovat pote, co jsem v TV videla dokument Zachrante Edwardse. ,,Nahlizeni" do Vaseho zivota me, ac bezdetnou, dost obohatilo.
Chtela jsem Vam podekovat za odvahu, s kterou jste sve soukromi odhalili uplne cizim lidem.
Je mi moc lito, ze Julianka uz tady s nami fyzicky neni, pro me bude vzdycky statecnou holcickou a Vy statecnymi a milujicimi rodici (a nesmim zapometnou na Julianciny sestricky a ostatni rodinne prislusniky).
Uprimnou soustrast a hodne sil.

6 Olga Olga | 8. února 2016 v 10:35 | Reagovat

Je mi moc líto, co se stalo. Ale zároveň cítím, stejně jako pan biskup ve svém nádherném a pravdivém dopise Juliánce, že Juliánka má tu nejlepší péči. A že celý příběh, ač by se mohl zdát smutný, v sobě nese velmi optimistické poselství. Protože dokazuje, jak silná je láska. A že to není fráze. Myslím na vás všechny.

7 Ivana Ivana | 8. února 2016 v 11:01 | Reagovat

Uprimnou soustrast cele Vasi rodine. Jste uzasni lide a Julianka bude zit ve Vasich srdcich naporad. Lepsi rodinu si nemohla prat.

8 Mija Mija | 8. února 2016 v 23:24 | Reagovat

Krásně napsáno..ze srdce.

9 Ptacnikovar Ptacnikovar | E-mail | 10. února 2016 v 14:33 | Reagovat

Sledují Váš příběh s Vaší nádhernou holčičkou od samého začátku - jejího narození. Ani nevíte, jak moc si Vás vážím. Přeji Vám moc sil. Malá byla a vlastně stáleje úžasná a nikdy na ní nezapomenu. Hodně štěstí

10 Dagmarka Dagmarka | 12. února 2016 v 12:51 | Reagovat

Přijměte moji hlubokou upřímnou soustrast.
Dagmar

11 pupuh pupuh | Web | 16. února 2016 v 19:51 | Reagovat

Krásně napsaný dopis. c:

12 Marta Marta | 16. února 2016 v 19:54 | Reagovat

Děkuji Vám za svědectví života, které jsem po dlouhou dobu s velkou potěchou sledovala. Moc si Vás vážím a myslím na Vás. Nikdy na Juliánku nezapomenu. Bůh Vás opatruj.

13 Michaela Michaela | 18. února 2016 v 13:54 | Reagovat

Aj ja vyjadrujem úprimnú sústrasť. Je mi to ľúto.  Tiež som slededovala Juliánkin príbeh.

14 Jana Jana | 1. dubna 2016 v 14:41 | Reagovat

Pár měsíců jsem tu u Vás nebyla a dnes mi něco říkalo...
Přijměte moji upřímnou soustrast.
A přeji mnoho dalších květů, tak krásných, jaké jsou na tom kaktusu. Vím, že přijdou!

15 Peta Peta | 25. dubna 2016 v 22:53 | Reagovat

Mili Sladkowsti,preji vam mnoho sil v tomto pretezkem obdobi. Zaroven bych vam chtela podekovat za to, ze jste otevreli svuj domov a sva srdce takhle verejne a dovolili nam nahlednout do nich a sledovat Julianciny obrovske pokroky!Nesmirne si vas vazim a obdivuji vas. Svou otevrenosti jste jiste zmenili mnohe zatvrzele nazory (prinejmensim moje urcite) a posunuli nas svet o kousek k lepsimu. Dekuji. Drzte se, jsme s vami na modlitbach!

16 P.l. P.l. | 25. dubna 2016 v 23:02 | Reagovat

O Juliance jsem se dozvedela na prednasce od docenta Hladika z ostravske fakultni nemocnice. On sam o vas vzdy mluvil s velkou uctou a respektem. Od te doby jsem Sledovala kazdy vas prispevek a prala vam kazdy den, ktery vam byl s Juliankou dan. Byla uzasnou bojovnici, na kterou nezapomeneme. Uprimnou soustrast.

17 Hana Hana | E-mail | 29. dubna 2016 v 17:16 | Reagovat

Dojemné

18 Hana Pobežalová Hana Pobežalová | E-mail | 25. května 2016 v 23:04 | Reagovat

Vážení manželé Sladkowští,,

již několik let sledovala  životní příběh Vaší roztomilé Juliánky. S obdivem a úctou jsem sledovala, jak doslova láskyplně jste se o Juliánku starali a věnovali jste ji krásný rodinný život.Strašně s vámi soucítím a myslím na vaší rodinu, jak je těžké se s touto životní situací vyrovnat.
Přejí vám vše nejlepší a tímto bych ráda vyjádřila upřímnou soustrast.

Je mě moc líto, že její život

19 Marcela Svobodová Marcela Svobodová | E-mail | 14. července 2016 v 16:18 | Reagovat

Často jsem navštěvovala vaše stránky, abych načerpala sílu a optimismus, pohodu, která zde vždy byla přítomná. Sama mám za sebou obdobnou zkušenost a vím, jaké moře beznaděje, únavy, nekonečného smutku a malomyslnosti se v ní skrývá. Ale i naplnění, pokory, lásky, a té u vás bylo Juliánce dáváno plnými doušky. Dnes mi něco říkalo, abych se po delší době podívala ......... a mám slzy v očích, moc a moc mě to mrzí. Vaší útěchou může být - stejně jako bylo a je mojí - že čas, který je každému dán, prožila vaše dcerka v rodině, kde byla milovaná, chtěná, byla její nedílnou součástí. Víc jste jí dát nemohli, to je nejvíc.

20 Amelie Amelie | Web | 4. března 2017 v 16:00 | Reagovat

Leze mi mráz po zádech. Děkuji, že jste, jste skvělí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama