Naše tři Grácie

3. března 2014 v 20:46 |  Novinky Jůlinky
Tak si doma postupně zvykáme, že nás je víc.


Nejstarší Grácie byla zachycena při důvěrném rozhovoru s tatínkem…
…prostřední po změně identity…
…a nejmladší se zatím nudí.
Když mu dá naše trojka chvíli pokoj, snaží táta pracovat,…
…ale jeho úsilí je mařeno čtvrtou naší "slečnou".
A tady mu Amálka připravila názornou ukázku, jak by to dopadlo, kdyby se počtvrté pokoušel o chlapečka.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zizi Zizi | 3. března 2014 v 23:43

Všechny tři jsou naprosto dokonalé, Vilemínka mi přijde podobná na Jůlinku. :-) Pokaždé žasnu, jaká je Amálka už velká holka. A kočica na pracovním stole mě rozesmála!
Z.

2 Eva Eva | 4. března 2014 v 17:34

Krásné holky. Všechny.)

3 Ivča Ivča | E-mail | 4. března 2014 v 23:11

Ségry, vy jste úžasné i s tou vaší mamkou a taťkou! :-) Jak já vám fandím ... :-)

4 Hepča Hepča | 5. března 2014 v 8:08

Máte 3 krásné princezničky. To je to pravé bohatství pro život. Mějte se krásně.
Míša z Plzně

5 amelie amelie | Web | 6. března 2014 v 0:23

Krásné holčičky, moc jim to sluší. Ať vám dělají spoustu radosti.

6 Gábina Gábina | 8. března 2014 v 12:18

Gratuluju ke třetí princezně! Mějte se krásně!

7 Irena Irena | E-mail | 12. března 2014 v 14:41

nádhera! gratuluju!!! MOC!

8 Wlcice Wlcice | Web | 13. března 2014 v 10:35

Parádní fotodokumentace! ;-)
tam, kde jsou uctívány kočky, nemůže být dětem špatně :-)

9 fikovic fikovic | 16. března 2014 v 19:52

Moc gratuluju k děvčátku :)

kombinace dětí a koček je skvělá!!

10 Diny Diny | E-mail | 2. dubna 2014 v 14:59

Strašně moc gratuluju !!!!:)

11 Severka Severka | Web | 3. dubna 2014 v 21:00

Já bych se klidně pokoušela, takhle krásných dětí není nikdy dost! :-)

12 Lucie Lucie | 8. dubna 2014 v 21:27

Moc gratuluji ke třetí holčičce ;-).
My sice čekáme chlapečka, ale kdyby to byla holčička, po vašem vzoru by to byla též Juliánka:).
Ráda se někdy kouknu, jak se vám daří a vidím, že dobře:-* Gratuluji a držte se.
Ps. Zajímalo by mě, jak na tom bude J. v dlouhodobějším náhledu, třeba ten rozštěp rtíku atd. Jinak jsem moc ráda a jsem zvědavá, jak se jí bude dařit v učení ;-)

13 Sayuri Sayuri | 10. dubna 2014 v 21:31

Tak teď z trochu jiného soudku,pochopím, když to hned smažete a pochopím i to, jestli se na mě snese vlna kritika, ale po tom pročítání toho tady je mi zle! Lidé vás tady chválí, jak jste silná, že to všechno zvládáte a další nesmysly. Faktem je, že od Vás bylo tohle sakra sobecké, nebyla jste dost silná, ji nechat jít už dávno, Edwards je velmi, velmi těžké onemocnění s úmrtností cca 93 % a vy jste přesto do toho šla, a proč? Aby jste teď měla retardované dítě? Já být na místě Vaší dcery a někde v hloubi duše si uvědomovala sama sebe a co ze mě je, nenáviděla bych Vás z hloubi duše (omlouvám se, je to tak). Vždyť nemůže sakra ani jíst, kdyby šla na operaci, pravděpodobně jí to zabije a  mentálně je na úroni ročního dítěte a vy se tím ještě chlubíte, že jste si ji nechala a "vyplatilo se"? Tak to pardon, ale to nechápu. Teď mi řekněte, až jedno u budete příliš stará spolu s Vaším manželem a nebudete se schopná starat o dospělé retardované dítě, kdo se o ni bude starat? Šoupnete ji do ústavu a nebo to hodíte na její sestry, ano to je   skvělé, jste vážně silná osoba, že na tohle máte žaludek. Nechci vás urážet, nejsem člověk, který brouzdá po netu a říká si, koho by zase kritizoval, na to nemám čas ani chuť, ale tohle se prostě nedá. Myslíte, že by tohle chtěla Juliánka, kdyby byla normální, vy by jste takto chtěla žít? Já bych raději umřela než mít takový "život" než má vaše dítě. Přemýšlela jste vůbec do budoucna? Buď vám zemře a nebo jednou bude odkázána na své sestry nebo v nějakém ústavu. Kolikrát vidím na nově, srdceryvné příběhy s postiženými dětmi a jejími rodiči, kteří v podstatě žádají o prachy, člověk nemůže rozlišit, bohužel, jestli to nevěděli, že se jim narodí dítě postižené nebo se stalo postiženým až v životě, bohužel, ale vsadím se, že 80 % těch uplakaných matek, věděly, že se jim narodí dítě postižené a stejně si ho nechaly, protože byly srabi na to, aby to dítě nechaly odejít v pokoji. Pak škemrají o prachy, i když to byla jejich  volba! Lidé je litují, ale proč? byla to jejich volba a prosím, neříkejte, že nemám srdce, že jsem necitlivá, prosím, jelikož já mám srdce a to mi říká, jak jsou ty matky a i Vy konkrétně zvrácené,  že nechávají ty děti tohle prožívat! Je to jednoduché, já si totiž představím sebe v situaci toho dítěte, chtěla bych být přítěží své rodiny, chtěla bych potřebovat lidskou pomoc 24 h denně, chtěla bych žít jako pijavice (to není nic proti těm dětem, ty za to nemohou, je jen lituji). Kdysi jsem ležela v nemocnici a tam byly 2 děti, kluk a holka, obě tam byly od narození do svých  7 let (pak holka zemřela, co se stalo s klukem, nevím). Ty děti nezažily nikdy okolní svět, jen tak tam ležely, ani nevnímaly okolí, byly na přístrojích a ta rodina je tam nechala s tunou plyšáků, věděly, co se jim narodí a oni je stejně  přivedly na svět, 7 let musely ležet ty děti v té zatuchlé nemocnici, 7 let, jelikož jejich rodiny byly natolik stupidní, aby tohle dovolily! Neříkejte prosím, že tohle je jiné, vy jste měla štěstí alespoň v tom, že je schopná se sama pohybovat, alespoň tak, ale vy jste si ji nechala, i když jste věděla jaká je úmrtnost, nevěděla jste, jak to s ní dopadne, mohla na tom být jako ti dva. Teď mi řekněte vy, myslíte, že kdyby jste měla možnost alespoň na chvíli mluvit s Juliánkou kdyby byla normální, myslíte, že by vám poděkovala, protože já si to nemyslím. Tímhle jsem skončila, musela jsem to napsat, přeberte si to jak chcete, já jen přeji hodně štěstí těm vašim 2, doufám, že nikdy nebudou muset se starat o retardovaného dospělého člověka a také Juliánce, doufám, že si neuvědomuje svou situaci a že je tedy dostatečně "mimo" než, aby ten život nenáviděla. Tímhle končím ...

14 adresa adresa | 10. dubna 2014 v 22:46

Rozumím otázkám a pochybnostem Sayuri, rozumím rozhodnutí rodičů.
Asi nechtěli být těmi, kdo zabijí své dítě, nechali to osudu. Jejich dcera na fotkách vypadá moc spokojeně, zjevně je milována a opečovávaná stejně jako její sestry. Svou situaci si možná neuvědomuje, možná ano, ale tak, jako pro spoustu jiných postižených lidí, stala se pro ni samoztřejmostí, každodenností, a tak ji asi nevnímá nijak tragicky.
Že byli srabi a "nenechali ji odejít v pokoji"? Já bych byla srab a udělala to. Tak jako mně by nikdo neměl právo nařizovat, jak se rozhodnout, ani to kritizovat, tak nikdo není oprávněn soudit rodiče tohoto šťastného spokojeného dítěte za to, že ho nezabili dřív, než mu určí osud.
To máte, Sayuri, jako léčit a opečovávat staré lidi, kteří přece směřují jen ke konci,ne? Neměli bychom je "včas nechat odejít v pokoji"?

15 adresa adresa | 10. dubna 2014 v 22:47

*samozřejmostí

16 Krátká reakce rodičů Krátká reakce rodičů | 11. dubna 2014 v 10:14

[13]:Čas od času se někdo do Juliánčina světa vžije natolik, že se téměř stává její tiskovou mluvčí. Všem takovým bývá společné to, že zůstávají skryti v anonymitě. Text přesto nebudeme mazat, prosíme však laskavé čtenáře, aby respektovali, že Juliánky stránky nejsou k polemickým diskusím určeny.

17 Sayuri Sayuri | 12. dubna 2014 v 13:16

Samozřejmě, máte pravdu, že nevím, co se jí děje nebo neděje v hlavě, doufám ale, že se jí v ní děje méně než více, aby si svůj stav neuvědomovala. Jinak se omlouvám, ale mám takový dojem, že tady píše 90 % lidí anonymně, jestli berete, že křestní jméno je neanonymní, tak teda nevím. :-? Polemicky jsem nechtěla diskutovat, jen už mi bylo špatně z těch přeslazených a hlavně zaslepených blbostí, co tu někteří tady píší.

18 Erika Erika | E-mail | 3. května 2014 v 20:38

1 Zizi Zizi | 3. března 2014 v 23:43 |
pise-
"Všechny tři jsou naprosto dokonalé."
Ze je naprosto dokonala i Jůlinka, to nemůžete myslet vazne.
Kdybyste měla možnost alespoň na chvíli mluvit s Juliánkou kdyby byla normální, myslíte, že by vám poděkovala, protože já si to take nemyslím.
Souhlasim se Sayuri, ze je zde spousta zaslepených blbostí, co tu někteří píší.
A Julince preji, aby si svůj stav neuvědomovala.

19 Kristýna Kristýna | 4. května 2014 v 14:49

[17]: Dobrý den, normálně do diskusí nepřispívám, ale vaše reakce mě k tomu přiměla.
Jsem maminkou tří dětí. Holčičky s Downovým syndromem a dvou zdravých kluků. Krátce po narození dcery nám lékaři sdělili, že dcera nikdy nebude chodit, nebude srozumitelně mluvit, budu ráda, že se sama nají.. a tak abych se rozhodla, do jakého zařízení jí teda chci umístit. Řekla jsem: domů!
Dcera má dnes necelých pět let. Nejen že chodí, ale také běhá, jezdí na kole, skáče na trampolíně. Nejen že mluví, ale mluví česky a anglicky. Bez problému mezi těmito jazyky přepíná díky polovině cizojazyčné rodiny. A jestli se nají? Samozřejmě. Sama. Myslím, že o tom, že vyvrací i ostatní domněnky lékařů nemusím psát a o tom, jakou nám dělá radost také ne. Vážená paní, tohle prosím neberte jako oslavu mojí dcery nebo už vůbec ne oslavu šikovné matky (mne). Ani mi nemusíte odpovídat, ale zdá se vám, že jsem také udělala chybu, když jsem dceru, na základě lékařských domněnek, neodložila? Zdá se vám sobecké, že jsem ji nedala do ústavu? Zdá se vám, že nemá nárok na "normální" život? Zdá se vám, že je k politování? Myslím, že k politování jsou lidé jako vy, kteří bohužel nikdy nezažijí bezpodmínečnou lásku dítěte, které vás v porovnání se zdravými, potřebuje o trošku více. Máte právo na názor a rozhodnutí. Stejně tak jako rodiče Juliánky, kteří si podle mě vedou náramně.

20 Erika Erika | 5. května 2014 v 18:09

Vážená paní, ve Vašem případě se rozhodně nejedná o to, že byste udělala nějakou chybu. Měla jste štěstí, že se chmurné prognózy lékařů z větší části nevyplnily. Ale většinou tomu tak nebývá. Odpovídala jsem na názory těch přispěvatelů, kteří mají jiný názor než Vy.Neříkám, že si Sladkowští nevedou náramně, ale i nadále si myslím,že je kruté připravit vědomě svému dítěti život plný utrpení.
Takový názor má většina soudných lidí, podívejte se na ankety, kolik lidí by  v ě d o m ě  přivedlo na svět postižené dítě.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama