Reakce na Lidové noviny 26.11.2010 - celá verze

3. prosince 2010 v 16:12 |  Dokument Zachraňte Edwardse



            Stanovisko dr. Poláka je vedeno potřebou hájit své pozice, tomu rozumíme. K dílčím formulacím bychom se však rádi vyjádřili.
            Nechápeme, proč dr. Polák v souvislosti s dokumentem Zachraňte Edwardse mluví o útoku na svou osobu, když ve filmu (ani v žádném textu, který se k filmu vztahuje) není on sám ani jeho pracoviště zmíněno. Nebyl k tomu ani důvod, protože jeho osoba je pro zpracovaný příběh okrajová. Tím odpovídáme i na námitku, že "na kameru mluví kdekdo s výjimkou pracovníků zlínského genetického centra". Výtka by byla namístě v případě zpravodajství či publicistiky, Zachraňte Edwardse je však autorský dokument.
            Tvrzení dr. Poláka, že nám nabídl dvě možnosti (potrat nebo ponechání si dítěte), není pravdivé. O diagnóze nás informoval telefonicky 12. 7. 2007 s tím, že doporučuje potrat a my si můžeme vybrat ústav, kde zákrok provedou. Tečka. To jsme při osobní návštěvě 16. 7. odmítli, což dr. Polák akceptoval.
            Není pravda, že bychom kdy "vyznění testů zpochybnili" či je "zdiskreditovali". Že má Juliánka Edwardsův syndrom jsme vždy brali jako jasný fakt. Proč jsme jako "lidé s určitým vyhraněným přesvědčením" testy podstoupili? Přece proto, proč je podstupují téměř všechny matky, tedy abychom se dozvěděli, zda je naše dítě zdravé či nemocné. Včasnou diagnózu těžkého postižení jsme přijali jako možnost připravit se na péči o nemocné dítě, nikoliv jako příležitost se jej zbavit. To není žádné "vyhraněné přesvědčení", ale od věků přirozené pouto lásky rodičů ke svému, byť nedokonalému, dítěti. Naprosto nechápeme, proč to dr. Polák označuje za "pokrytecké".
            Pozoruhodná je také do omrzení opakovaná floskule o syndromu, který je "neslučitelný se životem". Juliánčin případ je jasným důkazem, že tento termín nemá absolutní platnost, protože s jejím životem se Edwardsův syndrom docela dobře slučuje už tři roky. Přehled zdravotních obtíží Juliánky, jak jej podává dr. Polák, je poněkud zmatený, ale to se nelze divit, když popisuje dítě, které nikdy neviděl.
Otázka, zda by si se svou nemocí přála přijít na svět, je ryze spekulativní a tudíž nemá smysl ji vůbec klást. Otázka, zda trpí, jaký má práh bolesti a jaké emoce, je možná záhadou pro dr. Poláka, ne však pro nás, kteří s Juliánkou každodenně tři roky žijeme. Přiznáváme, že nám Juliánka (asi jako každé dítě každým rodičům) při chvilce nepozornosti párkrát spadla z pohovky, takže víme, že s prahem bolesti je na tom jako zdravé děti. A emoce? Radost, spokojenost, nuda, několik druhů úsměvů, rozladění, úlek, vítání oblíbených lidí a hraček atd. patří k dennímu arzenálu jejích projevů. Kdyby chtěl, mohl by se o nich přesvědčit i dr. Polák.
Návrh, aby byly za statečné raději než my považovány ženy, které postižené dítě odmítnou a potratí, je zgruntu špatný. Jednak proto, že nesoutěžíme o titul statečných či odvážných. Staráme se jen o své nemocné dítě, jak nejlépe dovedeme, to je vše. Na rodiče, kteří to nedokážou, nehledíme svrchu ani s despektem, je to příliš křehká a citlivá otázka. Ale hlavně je každý potrat špatná a zlá věc, protože při něm tragicky zahyne lidská bytost, takže medaile za statečnost tu vskutku nemá místo. Podivný návrh dr. Poláka nás však nepřekvapuje, žijeme přece v době masivní relativizace hodnot, kde se každá špatnost spláchne lehkonohým tvrzením, že "každý má svou pravdu". Sociolog Pavel Froč to vystihuje takto: "Nemravnost je tak rozšířená, že se čest musí považovat za deviaci".
Ostatně pan dr. Polák má v souvislosti s případem Juliánky na kontě uveřejněný výrok, který by rozhodně neměl zapadnout: "Za jeden rok života podobně těžce postiženého jedince se náklady na zdravotní péči odhadují v řádech milionů korun. Pokud bychom zpochybnili indikace genetiků k ukončení gravidity u závažných anomálií, jakou je v tomto případě Edwardsův syndrom, pak by stát vynakládal obrovské částky na péči o těžce postižené děti." (Na okraj k těm milionům: je to údaj průměrný, běžný nebo jaký? Náklad na zdravotní péči o Juliánku - o níž dr. Polák tvrdí, že "její životní funkce jsou bez lékařských zákroků nemyslitelné" - činily dle výpisu její zdravotní pojišťovny v roce 2009 36.000.- Kč. Pro srovnání -za zdravou sestřičku Amálku zaplatila pojišťovna za čtyři měsíce zatím necelých 10.000,- Kč).
Prenatální diagnostika je mladým oborem, ještě před asi dvaceti lety se geneticky postižené děti rodily, protože o nich prenatálně nikdo nevěděl. Tehdy stát péči "v řádech milionů korun" utáhl, zatímco dnes péči o zbytek dětí, které přežijí prenatální zdecimování, nezvládne? Opravdu česká společnost, která se topí v konzumním nadbytku, nemá na to, aby se postarala o své slabé a hendikepované?
Prenatální diagnostika se reálně stává pragmatickým nástrojem k vyhledání a usmrcení nemocných jedinců. Pan dr. Polák nadto vyvozuje státní zájem na takové praxi děsivou tezí, že geneticky postižené děti je v prenatálním stadiu nutno zabíjet, protože stát nemá prostředky na zdravotní péči o ně. V čem jsme pokročili od svrhávání dětí do propasti ve starověké Spartě? Zdá se, že jen v technologii.
Takové stanovisko nelze označit jinak než jako hluboce neetické a amorální.
                                                                                 
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Prosba správce stránek Prosba správce stránek | 3. prosince 2010 v 16:16

Prosba správce stránek. Jsme si vědomi, že oba zveřejněné texty mají konfrontační charakter s výrazným potenciálem polarizovat mínění případných čtenářů. To se projevilo v řadě komentářů souhlasících či polemizujících s oběma dokumenty. Věcná diskuse na toto téma je bezpochyby užitečná, avšak tyto stránky pro ni nejsou vhodnou půdou. Prosíme laskavé čtenáře, aby tento fakt respektovali. Děkujeme.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama