Reakce na "Vyjádření genetika, který diagnózu Juliánky stanovil"

21. listopadu 2010 v 15:57 |  Dokument Zachraňte Edwardse
Reakce na "Vyjádření genetika, který diagnózu Juliánky stanovil" (OnaDnes 19. 11. 2010)




            Těší nás, že se pan Polák vyjadřuje proti interrupcím, na tom se rádi shodneme. Zbytek jeho vyjádření je však směsí divné interpretace faktů, demagogie a názorů, které, snad nevědomky, jako by byly dědictvím totalitní ideologie s potencí vyvolat nebezpečné xenofobní nálady.
            Pasáž s odběrem plodové vody a "velmi nákladnými vyšetřeními" je zvláštně zapletená. Vyšetření jsme podstoupili proto, aby se Edwardsův syndrom potvrdil či nepotvrdil. Proto je také pan Polák doporučoval. Teprve na základě výsledků testů jsme se přece mohli rozhodovat, co dál, nikoliv před nimi. Řečnická otázka v této pasáži nadto implikuje dojem, že souhlas s odběrem plodové vody či jiným cíleným vyšetřením v sobě obsahuje předběžný souhlas s navrženým potratem.
            Zcela zásadní je však další část vyjádření, která je bezskrupulózním pokusem pana Poláka očernit nás (a jiné rodiče postižených dětí) v očích veřejnosti jako jedince, kteří lehkomyslně přivádějí na svět nemocné děti, a nákladná péče o ně pak ubírá vskutku potřebným. K tomu je nutno říci, že:
1) v případě naší Juliánky se jedná o zcela zavádějící informaci, protože zdravotní péče o ni se nevymyká péči o průměrně zdravé dítě jejího věku
2) prenatální diagnostika je mladým oborem, snad ještě před deseti či dvaceti lety se většina geneticky postižených dětí narodila, protože o nich prenatálně nikdo nevěděl. Tehdy stát péči "v řádech milionů korun" utáhl, zatímco dnes péči o zbytek nemocných dětí, které přežijí prenatální zdecimování, nezvládne? Opravdu česká společnost, která se topí v konzumním nadbytku, jenž nemá v historii obdoby, nemá na to, aby se postarala o své slabé a hendikepované? Je problém v penězích nebo v hlavách a dobré vůli?
3) potvrzuje se podezření, že se prenatální diagnostika může stát pragmatickým nástrojem k vyhledání a vybití nemocných jedinců. Pan Polák (možná bezděky) vyvozuje státní zájem na takové praxi neuvěřitelnou tezí, že geneticky postižené děti je v prenatálním stadiu potřeba zabíjet, protože stát nemá prostředky na zdravotní péči o ně. Pevně věříme, že tomu tak není, avšak zároveň se takto vyslovené teze děsíme, neboť v nás vyvolává nepříjemnou asociaci nacistické eugeniky, která se mimo jiné zabývala eliminací pro tehdejší společnost nežádoucích jedinců.
            Za naprosto tristní považujeme, že pan Polák vyjadřuje hodnotu lidského života striktně tím, kolik stojí lékařská péče o něj. Podle jakých tabulek chceme spočítat a zvážit, v čem je hodnota života postiženého dítěte? Říkají nám ještě něco pojmy jako láska, vcítění, úcta? Nebo dokonce zázrak? Vždyť všechna ta slova o syndromu, který je "neslučitelný se životem", jsou jen obecné poznatky, které v konkrétním případě mohou, ale nemusí platit. S Juliánčiným životem se Edwardsův syndrom docela dobře slučuje už tři roky.
            Ani to však panu Polákovi nestačí a trvá na názoru, že Juliánka měla být usmrcena. Popis toho, jak nám svůj názor před třemi lety sdělil, není nepravdivý, jenom mu schází "maličkost": nejprve nám tehdy zatelefonoval, že syndrom je potvrzen, doporučuje tedy potrat a my si můžeme vybrat ústav, kde zákrok provedou. Při osobní návštěvě se domluvíme na dalším. Tečka. A teprve po čtyřech dnech, ve kterých se šokovaní rodiče vaří ve vlastní šťávě, následovalo avizované sdělení.
            Vyjádření MUDr. Petra Poláka, CSc. na OnaDnes ze dne 19. 11. 2010 proto považujeme za hluboce neetické a dehonestující celý lékařský stav.
                                                                                  Šárka Sladkowská, Marcel Sladkowski



Vyjádření genetika, který diagnózu Juliánky stanovil
Příznaky Edwardsova syndromu dokáže odhalit už ultrazvuk. Ani ten není povinný. A už vůbec není povinný odběr plodové vody. Šárka Sladkowská s odběrem souhlasila, což ztvrdila svým podpisem. Otázka je, proč všechna ta nepovinná a velmi nákladná vyšetření podstoupila, když výsledky testů nic nezměnily na jejím odhodlaném rozhodnutí ponechat si dítě s těžkým a s životem neslučitelným genetickým syndromem? Za jeden rok života podobně těžce postiženého jedince se náklady na zdravotní péči odhadují v řádech milionů korun. Pokud bychom zpochybnili indikace genetiků k ukončení gravidity u závažných anomálií, jakou je v tomto případě Edwardsův syndrom, pak by stát vynakládal obrovské částky na péči o těžce postižené děti. Můj postoj k ukončování těhotenství je znám. Jsem proti, interrupce nedělám, ale zároveň neodsuzuji lékaře, kteří tyto výkony v rámci své gynekologické praxe dělají na žádost svých pacientek. Jinou kapitolou je však diagnóza Edwardsova syndromu u plodu těhotné ženy. V tomto případě bych Vám, manželé Sladkowští, řekl opět to stejné, co před třemi lety: "Máte možnost volby. Jde o závažnou vrozenou vadu vašeho nenarozeného dítěte. Není slučitelná s postnatálním vývojem. Rozhodněte se, jak sami budete chtít, ale pokud budete souhlasit, já bych Vám doporučil ukončení gravidity." Je to můj názor. Za tím si pevně stojím a myslím, že i celá odborná genetická společnost. Je to stanovisko nekorektní či neetické?
MUDr. Petr Polák, CSc. (OnaDnes 19. 11. 2010)
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Prosba správce stránek Prosba správce stránek | 22. listopadu 2010 v 13:59

Prosba správce stránek

Jsme si vědomi, že oba zveřejněné texty mají konfrontační charakter s výrazným potenciálem polarizovat mínění případných čtenářů. To se projevilo v řadě komentářů souhlasících či polemizujících s oběma dokumenty. Věcná diskuse na toto téma je bezpochyby užitečná, avšak tyto stránky pro ni nejsou vhodnou půdou.
Prosíme laskavé čtenáře, aby tento fakt respektovali. Děkujeme.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama