16. října 2010 v 0:05
|
Zní to sice jako fráze, ale musím napsat, že se máme dobře.
Obě děti máme hodné, mladší Amálka roste jak z vody a rychle dohání Juliánku. Jejich souboj je pravda trochu nečestný a nesportovní, ale Julča nic nedbá na to, že je paralympijská kategorie a soutěží ze ségrou, seč jí síly stačí. Potvrdilo se, že přítomnost sourozence ji motivuje, opakuje po ní věci, které bychom nečekali (například si začala dávat hračky do pusy).
No a samozřejmě s Amálkou si užíváme věcí, kterých jsme se s Julčou nedočkali, které jsou pro nás, ač dvojnásobné rodiče, novinkou.
Taťka se ve své nové roli cítí jako ryba ve vodě a když po městě vozí majestátní dvojkočár, připadá si náležitě důležitý a pyšný. Holky už ho mají omotaného okolo prstíků.
Zde hrdý otec s mladší Amálkou...
A zde se starší mazluchou Julinkou

Doma je to občas náročné, když spustí pláč a sirénu obě naráz, najednou mám nějak málo ruk. Musím hasit tam, kde je to akutnější. Možná aby mě zbavily tohoto rozhodování, naučily se synchronizaci - když usne jedna, druhá vzápětí otevře kukadla, takže moc prostoru pro odpočinek mi nedávají.
I když... táta mě zachytil takto... prý jak se pořád mám na "dovolené"
A abych se na té "dovolené" opravdu nenudila, neshnila na gauči a úplně nezakrněla, táta neustále vymýšlí víkendové programy. Divadlo mi zatím odpadá, neboť Amálka se rozhodla mámu od sebe nepustit a flašku s dudlíkem bojkotovat, tak se snažíme alespoň navštěvovat muzea nebo galerie a jezdit po malých výletech.
Tady jsme ještě v létě na zámku v Uherském Ostrohu
Tady jsme na ochutnávce v zámeckém minipivovaru v Ostravě - Zábřehu.
Zde hledáme houby a zbytky hradu Šarovy.
Do toho chodím s oběma holkama plavat, sem tam k doktorům na kontroly, na kafčo s kamarádkami - prostě nuda u nás nehrozí.
A musím pochválit babičky, které pomohou, když nestíhám (uvaří, uklidí) a rády pohlídají i Juliánku.
S jednou babčou...
...a s druhou babčou
No ale takhle máme naše holky nejraději...

Rodinko,
jsem ráda,že se vám daří a daří dobře.Pán Bůh ať Vám dál žehná.