Jak to bylo doma

19. května 2009 v 11:25 |  Něco o mně
Doma jsem se hned seznámila s dalším důležitým členem rodiny - fenkou Terezkou.
Myslí si, že jsem její štěně...

První půlrok na mě zkoušeli různá vyšetření. Na srdíčku mi zjistili několik dírek a k tomu ještě plicní hypertenzi. Nechtěli mi spravit ani rozštěp, že prý bych nezvládla narkózu. Tak ani nevím, jestli by mi to víc slušelo...?
Při první kontrole neuroložka mamku sprdla, že se mnou nic nedělá. Je to ale moc hodná paní doktorka Švehláková, která říkala, že nemáme dát na řečí jiných pánů dokotrů a že máme cvičít Vojtu (fúúj, za to ho nemám ráda). Taky chodíme plavat (to je zase paráda, to se mi líbí). A světe div se, zvládám to bez problémů a dokonce dělám pokroky - i když mamka tvrdí, že jenom malé.
Taky se mnou začali jezdit za paní, co mě má naučit jíst. A tož to je teprf dřina, mě to nechutná, plivu všechno ven a nechápu, proč mi to nemůžou dávat "chobotkem", jak jsem zvyklá.
Dlouho jsem naše nechala čekat na první úsměv. Musela jsem nejdřív trénovat ve spaní...

... abych to potom zvládala i za bílého dne.
Co se týče nemocí, zatím jsem jenom chytla rýmu a jednou kašel. A to mamku s taťkou strašili, že na tom budu bledě... No, trošku jsem se u toho tvářila, ale bacila jsem vypotila.
Jesltli ono to nebude tím, že mě berou všude sebou...?, Jezdíme na výlety, na chalupu i na dovolenou - třeba vloni v létě jsme byli v Orlických horách. Hu - to jsem ale byla vydrncaná!!



 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jaroslava Mezírková Jaroslava Mezírková | E-mail | 16. srpna 2009 v 22:03 | Reagovat

Šárenko,patří Vám oběma,i s Mackem, můj absolutní obdiv. Skláním se před Vámi,s velkou úctou i pokorou. Přeji hodně sil.Jen tak dál. Děkuju. Jarka

2 Jaroslava Mezírková Jaroslava Mezírková | E-mail | 16. srpna 2009 v 22:06 | Reagovat

Šárenko,Macku, patří Vám můj absolutní obdiv.Skláním se před Vámi v hluboké úctě a pokoře. Přeji Vám,všem,hodně sil.Jarka  

3 tanzi tanzi | E-mail | 9. června 2010 v 20:02 | Reagovat

Tak ten první úsměv, ten ve spánku, je nádherný a myslím, jsem přesvědčená, že to byla veliká odměna.
Jasně, že těch úsměvů už bylo moc, ale tenhle je vyjímečnej..je první !!!!! :-)

4 Barbora Vařejková Barbora Vařejková | E-mail | 12. listopadu 2010 v 15:22 | Reagovat

Dobrý den,
smekám o obdivuji Vás i celou Vaši rodinu, držím palce ať se daří a ať to Juliánka těm veděckým kapacitám natře a  dožije se co nejvyššího věku.
Zdraví B.Vařejková Č. Krumlov

5 Jen láska kterou dáš, se počítá! ;-) Jen láska kterou dáš, se počítá! ;-) | 19. listopadu 2010 v 17:31 | Reagovat

Proud, který nosí lodi,
ví, jak je těžké někdy plout.
Někdy se to hodí,
vím, že je lehčí utonout,
nežli žít.

Žít, to je směr,
směr který znáš,
to je láska, kterou dáš,
to je ztrácet, znovu mít,
skály kácet, ze rtů pít,
to je žít.

6 Jana Jana | 22. listopadu 2010 v 18:40 | Reagovat

vyzeráte spolu tak nádherne! Je mi veľmi sympatické vyjadrenie pani neuroložky, že nemáte dať na reči iných doktorov.
Sestru mojej kamarátky zrazilo auto, keď mala 10 rokov. Podľa doktorov už nemala nikdy chodiť, mala ostať mentálne postihnutá.. ak by to teda prežila. No a nielen že to prežila, mama ju tak vypiplala, že teraz dievča, vlastne už je to tridsiatnička, žije samostatne. A až na paličku, ktorú potrebuje pri chôdzi, je úplne v poriadku.
Je to len jeden z viacerých prípadov, ktoré osobne poznám.
Prognóz je vždy veľa, ale život dokáže divy.
držte sa

7 Lucka z Olomouce Lucka z Olomouce | E-mail | 4. srpna 2011 v 12:43 | Reagovat

Videla jsem vas dokument v TV a dojalo me to, obdivuju vas, ja byt tae v takove situaci, malou bych si nechala. Preci jen je to me dite, a jak rikal vas maznel_: je sice nemocna ale mam ji rad :) tak nejak..staci diteti venovat cas a lasku,spravnou peci a je to vsechno krasny:)) jinak gratuluji i k Amalce, obe vase devcata jsou nadherna.:) :-)

8 Ema Ema | 5. května 2012 v 21:40 | Reagovat

jste neuvěřitelní milující rodiče!! Nádhera!! Moc moc moc vás obdivuji!!

9 Andrea zo Slovenska Andrea zo Slovenska | 2. ledna 2013 v 20:20 | Reagovat

Včera večer som videla Váš dokument a bola som uchvátená. Sama som lekárka a napriek tomu,že viem, čo Edwardsov sy znamená,ctim si  Vás za to, že ste dali Julinke šancu na život. Hlboko sa pred Vami skláňam, prajem veľa šťastných a hlavne plnohodnotných dní. Nikdy totiž nevieme, čo nás čaká a či zajtra nebudeme s takýmito prognózami aj my sami... Všetko dobré.

10 Katka zo Slovenska Katka zo Slovenska | 27. ledna 2013 v 16:36 | Reagovat

Presne. u nás to dávali na nový rok,takže moji dvaja chclapi boli u babičky a ja som bola sama doma. To,čo som videla bolo úžasné a ďakujeme. ke´d moja sesterka plakala že bude maž 4 dieťa každe po roku,tak jej moja mama povedala,no dobre tak daj jedno a chod ho utopiť tá vtedy prestala plakať začala sa smiať a dnes sú z tých jej utopencov lekári,čo je neuveriteľné na to v akej situácií vtedy boli... :).

11 Katka zo Slovenska Katka zo Slovenska | 27. ledna 2013 v 16:39 | Reagovat

Váš príbeh som mala ako duševný dovetok Vianoc o tajomstve sily,lásky a rodiny. Prišla som na to,že moja viera bola proti Vám nič,ale takzvane ste mi to natreli :-). Ďakujem za pomoc a vzor. :-)

12 josefina josefina | E-mail | 10. ledna 2016 v 13:50 | Reagovat

Velke diky!! za vase stranky-Clovek pred vami smeka a teprve  pochopi,o cem je cesta zivotem!!jeste jednou DIKY!

13 Lenka Lenka | 11. února 2016 v 20:06 | Reagovat

Byla moc krásné miminko, taková beruška :) a ten úsměv byl uplně parádnííí :)
Ať si lékaři tvrdili, co chtěli, byla tu jako seslaný andílek dostatečně dlouho, aby všem ukázala, jak úžasnou a krásnou hodnotu má lidský život :)a že je třeba za něj bojovat a nesnižovat jeho hodnotu. Byli jste úžasní jako rodiče - rodiče v pravém slova smyslu, ne ti, co si na ně hrají a při přítomnosti náznaku problému automaticky utíkají k interrupci,ale takoví, kteří se za ni dokázali i v tak těžké životní situaci postavit před i po po narození a stáli za ní celý její život. Díky Vám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama