Květen 2009

Paseme!!

28. května 2009 v 14:14 Novinky Jůlinky
Kvalita fotografií je špatná, ale musíme se pochlubit.
Pasení1
Pasení2
A ještě canisterapie, jak si ji představuje naše Terezka
Canisterapie

Jaro

19. května 2009 v 15:38 Novinky Jůlinky
Začalo krásné jaro.

Princezna Pampeliška

A s jarem se přihlásil i první Juliánčin zub.
Zpočátku jí byl lhostejný, ale nyní si už užíváme pár bezesných nocí. Nezbývá, než spánek dohánět přes den...:


Ale když se podaří spát celou noc, tak jarní rána u nás vypadají asi takto:

Dobré ráno, Juliáno.


A protože Julinka je světloplachá a sluníčko jí vadí - venku stále zavírá oči - pořídili jsme sluneční brýle. Osvědčily se.

Jak jsem na tom v 16. měsících

19. května 2009 v 11:28 Něco o mně
Pohyb
Hlavičku sice ještě neudržím, ale snažím se a je to čím dál lepší.
Otáčím se na boky a zkouším i na bříško.
Když se mi chce, přitahuju se do sedu.
Když mě donutí, pasu i koníky. Uff....
Nožky zvedám až za uši. Dobrovolně!

Chodím i plavat, zatím na vaničku, ale prý jsem tak šikovná, že mě brzy přeřadí na bazén. A potápím se.


Jiné dovednosti
Poznám mamku a taťku a když mě omrzí, tak sleduju i jiné lidi a "povídám" jim.
Usmívám se a směju nahlas.
Poznám svoje jméno.
Chytám hračky, udržím je, mám své oblíbené.
Hraju si s ručkama - umím třeba paci paci.


Moje první knížka.


Hraju si a najednou koukám, že spím



Jak to bylo doma

19. května 2009 v 11:25 Něco o mně
Doma jsem se hned seznámila s dalším důležitým členem rodiny - fenkou Terezkou.
Myslí si, že jsem její štěně...

První půlrok na mě zkoušeli různá vyšetření. Na srdíčku mi zjistili několik dírek a k tomu ještě plicní hypertenzi. Nechtěli mi spravit ani rozštěp, že prý bych nezvládla narkózu. Tak ani nevím, jestli by mi to víc slušelo...?
Při první kontrole neuroložka mamku sprdla, že se mnou nic nedělá. Je to ale moc hodná paní doktorka Švehláková, která říkala, že nemáme dát na řečí jiných pánů dokotrů a že máme cvičít Vojtu (fúúj, za to ho nemám ráda). Taky chodíme plavat (to je zase paráda, to se mi líbí). A světe div se, zvládám to bez problémů a dokonce dělám pokroky - i když mamka tvrdí, že jenom malé.
Taky se mnou začali jezdit za paní, co mě má naučit jíst. A tož to je teprf dřina, mě to nechutná, plivu všechno ven a nechápu, proč mi to nemůžou dávat "chobotkem", jak jsem zvyklá.
Dlouho jsem naše nechala čekat na první úsměv. Musela jsem nejdřív trénovat ve spaní...

... abych to potom zvládala i za bílého dne.
Co se týče nemocí, zatím jsem jenom chytla rýmu a jednou kašel. A to mamku s taťkou strašili, že na tom budu bledě... No, trošku jsem se u toho tvářila, ale bacila jsem vypotila.
Jesltli ono to nebude tím, že mě berou všude sebou...?, Jezdíme na výlety, na chalupu i na dovolenou - třeba vloni v létě jsme byli v Orlických horách. Hu - to jsem ale byla vydrncaná!!




Jak to bylo v porodnici

19. května 2009 v 11:22 Něco o mně
Narodila jsem se 20.12.2007.
Nedivte se, že ven se mi nechtělo, věděla jsem, že tak dobře jako u mámy mi už nebude, proto mě museli po přenášení (41+5 tt) nakonec vyhnat. V poledne začali a před půl šestou večer jsem bez problémů vykoukla na svět s váhou 2,380 kg a mírou 47 cm.
Trošku mě foukli do pusinky, abych se lépe rozdýchala, mamce mě na chvíli půjčili a pak šup se mnou do inkubátoru - tam mě donesl tatínek.

V kukani jsem musela pár dní zůstat, zvyšovali mi tam koncentraci kyslíku, protože jsem byla kvůli srdeční vadě málo prokrvená. Hlídal to přístroj, díky němuž mi začali říkat E.T. mimozemšťan - i když mi svítila noha a ne prst, tak nevím. Taky jsem málo jedla - sice to umím - proto mě dokrmovali hadičkou přímo do žaludku.

Máma s tátou za mnou chodili každý den, i když se mnou velká zábava nebyla. Většinou jsem spala. Někdy mě z kukaně vytáhli a rodiče si mě mohli pochovat - často za pípání toho protivného hlídacího přístroje - to mi honem přistrkávali hadičku s kyslíkem k nosu, bylo to akční. Mamka mi nosila odstříkané mlíčko, kojení jsem začali zkoušet až po týdnu a mě to nešlo.



Udělali mi různá vyšetření, ale kromě srdeční vady nic neobjevili. Máma s tátou si mě chtěli vzít domů, proto mi začali snižovat koncentraci kyslíku a dávat mě ven do postýlky. V pohodě jsem to zvládla. Pak už jen zbývalo naučit mamku zavádět mi sondu do bříška, neboť jsem se rozhodla, že to málo, co sním, mi fakt stačí. Ale oni pořád chtěli, abych přibrala a tak baštu do mě cpali jak do husy.

Sice na mě byli v porodnici moc hodní, ale už mě to tam vůbec nebavilo, i mamka s taťkou už byli netrpěliví a tak konečně lékaři rozhodli, že tři týdny u nich mi stačí. Hurá domů!!!!

Jak to bylo před narozením

19. května 2009 v 11:16 Něco o mně
Do čtvrtého měsíce jsem si spokojeně hověla v bříšku. Potom najednou mamka povídala, že jí vyšel pozitivní nějaký triple test na nějakého Edwardse. Nebo říkala krypl test? Nevím, no co já s tím? To jsem ovšem netušila, že mě začnou zkoumat nejdřív ultrazvukem a potom dokonce do mého království vnikne jehla a ubere mi kus bazénu!
Ale to byl jen začátek! Ten doktor, co mi odpouštěl bazén, pak mamce jenom do telefonu řekl, že si může vybrat nemocnici, kam mě půjdou utratit (nebo potratit?). Vůbec se mi to nelíbilo a trošku jsem se bála, ale naši mě nedali a říkali, že mě budou mít rádi, i když budu nemocná.
Ale od té doby jsem raději v bříšku byla hodná, vůbec jsem nezlobila, jen mamka měla řeči, že kolem půlnoci docela kopu. Ale přes den, když jsem odpočívala, brala mě máma s tátou na různé výlety. Například...

...v srpnu 2007 v CHKO Poodří




V Havlíčkově Brodě v září 2007




V Olomouci v říjnu 2007, máma se strojí do divadla




V listopadu 2007 nad Újezdem na Valašskokloboucku



A takhle jsem vypadala měsíc před narozením